Krajská hospodářská komora KHK

Řádné užívání ochranné známky EU

Ochranná známka EU má na území Evropské unie zajistit jejímu vlastníkovi ochranu obchodního názvu nebo názvu jeho výrobků a služeb před zneužíváním jinými osobami. Vlastník ochranné známky je jediný, kdo je oprávněn nakládat s označením v souvislosti s konkrétními výrobky a službami, pro které je ochranná známka zapsaná. Nikdo jiný není oprávněn do tohoto práva vlastníkovi bez jeho souhlasu zasahovat. Naproti právům, která vlastník ochranné známky má, stojí i povinnosti, především povinnost ochrannou známku užívat. Nařízení EU č. 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie (dále jen „Nařízení“) v čl. 18 odst. 1 stanovuje, že „pokud do pěti let od zápisu nezačal vlastník ochrannou známku EU řádně v Unii užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka EU sankcím.“ Těmito sankcemi je pak především zrušení ochranné známky nebo nemožnost úspěšně bránit zápisu stejné nebo podobné ochranné známky jiným subjektem.

V praxi může docházet k tomu, že ostatní subjekty, zejména konkurence, která má také zájem konkrétní označení užívat, napadne nedostatečné užívání ochranné známky a bude se v souladu s čl. 58 Nařízení domáhat zrušení ochranné známky. Pokud je návrh na zrušení ochranné známky podán a vlastník ochranné známky nechce, aby ochranná známka byla zrušena, musí se proti návrhu na zrušení bránit. Vlastník ochranné známky musí v řízení o zrušení ochranné známky prokázat, že zapsanou ochrannou známku řádně užívá. Pojem řádné užívání není v Nařízení jasně specifikován, proto v praxi často vyvstane otázka, v jakém rozsahu, intenzitě, množství a případně v kolika zemích musí vlastník známku užívat, aby užívání ochranné známky mohlo být považováno za řádné.

O návrzích na zrušení ochranné známky EU z důvodu jejího neužívání rozhoduje Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“) a pokud strany s rozhodnutím EUIPO nesouhlasí, pak rozhoduje Soudní dvůr Evropské Unie (dále jen „ESD“), který k otázce řádného užívání ochranné známky vytvořil rozsáhlou judikaturu.

Základní podmínky, které třeba posoudit, aby se určilo, zda je ochranná známka řádně užívána, stanovil ESD v rozsudku ze dne 11. 5. 2006, ve věci C-416/04 P Sunrider v. OHIM. Hlavní podmínkou je, aby ochranná známka byla užívána v souladu s její hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb za účelem vytvoření nebo zachování podílu na trhu. Pro naplnění podmínky účelu vytvoření nebo zachování podílu na trhu se zvažuje, zda je známka skutečně užívána a zda je užívána v konkrétním obchodním styku tak, aby její užívání bylo odůvodněné.

Skutečným užíváním je užívání ochranné známky, které není jen symbolické, aby zajistilo ochranu práv ze známky, ale užívání, jehož cílem je naplnit základní funkci známky a získat nebo udržet podíl na trhu.[1]

Vlastník má ochrannou známku užívat v obchodním styku způsobem, který je odůvodněný. V úvahu se především bere četnost nebo pravidelnost užívání.[2] Zohledňuje se také skutečnost, že známka je užívána při uvádění nových výrobků nebo služeb na trh. Není však stanoven kvantitativní rozsah, který by bylo nutno považovat za řádné užívání, jelikož i minimální užívání může být považováno za řádné, pokud je takové užívání obchodně odůvodněno a v daném odvětví obvyklé. Dle ESD dokonce i užívání jediným zákazníkem, který dováží výrobky, může být dostačující k prokázání řádného užívání, pokud má dovoz obchodní opodstatnění pro majitele ochranné známky.[3]

Při posuzování řádného užívání je nutné analyzovat místo, čas, rozsah a povahu užívání[4] a následně poměřovat, zda je toto užívání obchodně odůvodněné z hlediska vytvoření nebo zachování podílu na trhu. Vlastník ochranné známky musí k prokázání splnění těchto kritérií předložit důkazy. K prokázání řádného užívání slouží důkazy, které prokazují vazbu mezi ochrannou známkou a zbožím nebo službami a vlastníkem ochranné známky. Těmito důkazy zpravidla budou obaly, katalogy, reklamní materiály a faktury, které EUIPO považuje za přímý důkaz o řádném užívání ochranné známky.[5] K prokázání řádného užívání ochranné známky by předložené důkazy měly objektivně svědčit o užívání ochranné známky.[6]

Ochranná známka EU má sloužit jejímu vlastníkovi k ochraně označení na celém území EU a nabídnout mu jednodušší alternativu vedle zapisování ochranných známek v každém členském státě. Pro vlastníka ochranné známky by mělo být jednodušší chránit své výrobky a služby při jejich uvádění na trzích ostatních členských států. Pokud však vlastník ochranné známky tento úmysl nemá, může dojít k výmazu jeho ochranné známky z důvodu, že známku užívá jen např. v jednom členském státě?

Rada a Komise EU se v minulosti k této otázce vyjádřily ve společném prohlášení tak, že „skutečné užívání v jediném členském státě představuje skutečné užívání ve Společenství.“[7] Tato interpretace však byla ESD odmítnuta s poukazem na skutečnost, že prohlášení Rady ani Komise, které nenachází vyjádření ve znění sekundárního práva, nemohou být využita při výkladu jednotlivých ustanovení.[8]

Ač by tedy bylo možné očekávat, že pro řádné užívání by ochranná známka EU měla být užívána na širším území než ochranná známka národní, dle ESD není vyloučeno, aby s ohledem na charakteristiku konkrétních výrobků a služeb, bylo řádným užíváním i užívání na území jednoho členského státu. Posuzování řádného užívání se tedy musí provádět bez ohledu na hranice jednotlivých členských států.

„Skutečným užíváním je, je-li známka užívána v souladu se svou hlavní funkcí a za účelem udržení nebo získání podílu na trhu v Evropském společenství pro výrobky nebo služby označené uvedenou ochrannou známkou. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda jsou tyto podmínky ve věci v původním řízení splněny, přičemž musí zohlednit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, jako jsou zejména vlastnosti dotčeného trhu, povaha výrobků nebo služeb chráněných dotčenou ochrannou známkou, územní a kvantitativní rozsah užívání, jakož i jeho četnost a pravidelnost.“[9]

EUIPO při posuzování řádného užívání ochranné známky nebere v úvahu teritoriální hranice, jelikož má v souladu s judikaturou ESD za to, že není důležité v kolik členských státech se ochranná známka užívá, pokud je ochranná známka užívána na území EU, které je územím bez hranic a jsou splněny ostatní podmínky řádného užívání, a to především vytvoření nebo zachování podílu na trhu, rozsah, četnost a pravidelnost.[10] U ochranné známky Evropské unie je tedy dostačující, aby byla užívána na území jednoho členského státu.
____________________________________
[1] Rozsudek ESD ze dne 11. 03. 2003 ve věci C-40/01, Ansul BV and Ajax Brandbeveiliging BV. Bod 24.
[2] Např. v případě prodeje knih EUIPO nepovažoval za řádné užívání ochranné známky prodej pouhých 21 knih. Rozhodnutí EUIPO ze dne 14. 11. 2017, ve věci R1753/2016-4, bod 73.
[3] Rozsudek ESD ze dne 24. 1. 2004 ve věci C-259/02, La Mer Technology Inc. proti Laboratoires Goemar SA, bod 24.
[4] „Důkazy pro prokázání užívání známky musí obsahovat místo, čas, rozsah a povahu užívání.“ Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2016 ve věci R 2165/2015-5, bod 17.
[5] Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2017 ve věci R 556/2017-4, bod 35.
[6] Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2016 ve věci R 2165/2015-5, bod 16. Taktéž rozsudek ESD ze dne 12. 12. 2002 ve věci T-39/01 Hiwatt.
[7] Rozsudek ESD ze dne 19. 12. 2012 ve věci C-149/11, Leno Merken BV proti Hagelkruis Beheer BV, bod 23.
[8] Rozsudek ESD ze dne 19. 12. 2012 ve věci C-149/11, Leno Merken BV proti Hagelkruis Beheer BV, sp. zn. Bod 46. Obdobně také C-292/89 bod 18, C-104/01 bod 25.
[9] Rozsudek ESD ze dne 19. 12. 2012 ve věci C-149/11, Leno Merken BV proti Hagelkruis Beheer BV, bod 56.
[10] Rozhodnutí EUIPO ze dne 5. 12. 2016 ve věci R 2165/2015-5, bod 43.

Zdroj citace:
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Mgr. Alexandr Liolias (LEGALITÉ)

Od manager|9. listopadu 2018|

Doprava na pracoviště a zpět

Zákoník práce ani jiný právní předpis zaměstnavateli nestanoví povinnost zajistit a uhradit svým zaměstnancům dopravu do zaměstnání. Zaměstnanec si tedy cestu do práce musí sám zorganizovat a související výdaje uhradit ze svých prostředků. Zaměstnavatel se však může rozhodnout vyjít zaměstnancům v této oblasti vstříc.

Mnozí zaměstnanci při volbě budoucího zaměstnání mimo jiné zohledňují vzdálenost pracoviště od místa bydliště a také výši výdajů vynaložených na přepravu do práce. Zaměstnavatelé, kteří mají zájem o kvalitní pracovníky (případně o zajištění těžko obsaditelných pozic), si tuto skutečnost uvědomují. Z toho důvodu v rámci personální politiky deklarují poskytnutí zaměstnanecké výhody ve formě např.:

přepravy zaměstnanců do práce firemním vozidlem,
přepravy do práce zajištěné smluvním přepravcem,
poskytnutím peněžního příspěvku (na MHD, vlak, autobus, vlastní vozidlo, a to na základě doložení skutečných výdajů nebo stanovenou paušální částkou),
poskytnutí paušálního peněžního příspěvku ve výši zkalkulované zaměstnavatelem.

Daňový pohled u zaměstnance

Z daňového pohledu toto plnění (peněžní i nepeněžní) u zaměstnance podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti a také odvodům zákonného pojistného.

Pro úplnou informaci musím uvést, že určitá výjimka je vymezena v ust. § 6 odst. 9 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podle ní je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeno zvýhodnění poskytované zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob, které poskytuje svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek. Uvedené osvobození je však jen okrajové, neboť se z celkového pohledu týká omezeného počtu zaměstnanců.

Daňový pohled u zaměstnavatele

Zaměstnavatelé mohou do daňově účinných nákladů v souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP uplatnit náklady spojené s přepravou zaměstnanců do práce bez jakéhokoli omezení. To znamená, že daňově účinným bude vyplacený finanční příspěvek i náklady na zajištění přepravy vlastními nebo sjednanými přepravními prostředky. Podmínkou ovšem bude sjednání tohoto plnění ve prospěch zaměstnanců (v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, v pracovní či jiné smlouvě).

Zdroj citace: Verlag Dashöfer

Od manager|1. listopadu 2018|

Nestěhuji se!

S rostoucím počtem pracovních nabídek klesá ochota Čechů stěhovat se za prací.

Dvě třetiny lidí by ke stěhování nepřiměla ani zajímavější práce, ani vyšší mzda. Klesá také tolerance k dojíždění za prací. S délkou dojíždění do práce není spokojeno 30 procent Čechů, což je o sedm procentních bodů více než před rokem. Vyplynulo to z průzkumu personální agentury Grafton Recruitment.

“S tím, jak vzrostl počet neobsazených pracovních pozic a vyhráváme opakovaně soutěž o nejnižší nezaměstnanost v EU, tak také celkem přirozeně klesá už tak nízká ochota Čechů k dojíždění či ke stěhování za prací. Čas strávený cestou do práce se také stává stále důležitějším faktorem při zvažování zaměstnání,” uvedla marketingová manažerka Grafton Recruitment Jitka Součková.

Do práce chtějí Češi cestovat maximálně 30 minut, pětina respondentů průzkumu však do zaměstnání cestuje déle. Dlouhé cestování do práce dokáže podle Součkové vyvážit jen výraznější navýšení mzdy. Například nabídka zaměstnání s dobou dojezdu 60 minut bude pro většinu lidí stejně atraktivní, jako nabídka vzdálená 30 minut, jen v případě, že nabízená mzda bude alespoň o pětinu vyšší.

Podle průzkumu se za prací již někdy stěhovalo 31 procent respondentů, největší podíl v této skupině tvoří vysokoškoláci. Jako nejčastější důvody pro stěhování za prací uváděli lepší mzdu a zajímavost práce. V 57 procentech případů se respondenti stěhovali do jiného kraje v Česku, ve 31 procentech případů do zahraničí. Největší motivací práce v zahraničí je více peněz za stejně náročnou práci. Vysokoškoláky častěji motivuje vysněná práce či společnost, mladé do 34 let také příležitost naučit se cizí jazyk a možnost žít v zahraničí. Dvě třetiny Čechů by k přestěhování nepřiměla ani zajímavější nabídka zaměstnání anebo lepší mzdové podmínky.

Nezaměstnanost v Česku v posledních měsících klesá, v září klesla na tři procenta. Počet lidí bez práce byl podle Úřadu práce ČR nejnižší od září 1996 a nabídka volných míst ji soustavně převyšuje. Nezaměstnanost v Česku je také nejnižší ze zemí Evropské unie. Analytici upozorňují, že nezaměstnanost má velmi omezený prostor pro další pokles a brzdí růst ekonomiky.

Zdroj citace: ČTK, Verlag Dashöfer

Od manager|26. října 2018|

Studenti, kteří nastupují na SŠ či VŠ, se mohou snadno stát neplatiči

Studenti, kteří od nového školního roku nastupují na střední nebo na vysokou školu, mnohdy mylně předpokládají, že za ně automaticky stále platí pojistné stát. Z tohoto nedorozumění mohou pramenit zbytečné nepříjemnosti. Školy sice většinou oznamují zdravotní pojišťovně jak ukončení, tak i zahájení studia, ale ne všechny to dělají a není to ani jejich povinnost. Oznamovací povinnost, týkající se vzniku a zániku povinnosti státu platit za daného pojištěnce pojistné, má podle zákona sám pojištěnec, resp. jeho zákonný zástupce. Studenti by se proto měli přesvědčit, zda škola pojišťovně jejich nástup ke studiu skutečně oznámila. V opačném případě se mohou nevědomky zařadit mezi neplatiče.

Jestliže škola neoznámí zdravotní pojišťovně zahájení studia, není student po ukončení předchozí školy nadále veden v kategorii pojištěnců, u nichž je plátcem pojistného stát. Situaci si můžete ověřit přímo v pojišťovně. Pokud je dítě pojištěno u VZP, tak kdo má zřízený přístup do aplikace Moje VZP, snadno si sám on-line zjistí, zda je zařazen do kategorie státních pojištěnců a všechno s pojištěním je v pořádku. Další možnou cestou je zavolat si na infolinku 952 222 222 a zeptat se, zda je studium správně nahlášeno. Pokud není, musí student zajít co nejdřív na nejbližší pobočku s příslušným dokladem (potvrzení školy/studijního oddělení, písemné rozhodnutí o studiu apod.).

To, že student pokračuje ve studiu a má tedy nárok na zařazení do kategorie státních pojištěnců, je třeba zdravotní pojišťovně oznámit nejpozději během září. Za žáky základní školy i za středoškoláky po maturitě platí stát pojistné ještě po dobu posledních prázdnin, ovšem v září musí mít pojišťovna nahlášeno, zda dál studují, ať už na SŠ nebo na VŠ. A pozor, kdyby zápis do 1. ročníku vysoké školy byl až v říjnu nebo listopadu, musí to student své zdravotní pojišťovně oznámit, a to do 8 dnů ode dne, kdy se tuto skutečnost dozvěděl. Stačí předložit alespoň vyrozumění o přijetí.

Oznamovat se musí i přerušení a znovuzahájení studia, a to nejpozději do 8 dnů. To je lhůta, v níž má podle zákona pojištěnec, resp. jeho zákonný zástupce povinnost zdravotní pojišťovně oznámit skutečnosti rozhodné pro vznik a zánik povinnosti státu platit za něj pojistné.

Středoškoláci i vysokoškoláci do 26 let jsou považováni za nezaopatřené děti a pojistné na zdravotní pojištění za ně platí stát jen při splnění určitých podmínek. Musí jít o soustavnou přípravu na budoucí povolání, čímž je míněno studium na středních a vysokých školách v ČR, ovšem mimo dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na SŠ, kdy je dítě zároveň výdělečně činné nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Jako příprava na budoucí povolání se bere také studium na středních nebo vysokých školách v cizině, ale jen pokud je podle rozhodnutí MŠMT postaveno na roveň studia v ČR (kontakty najdete zde pro SŠ a zde pro VŠ), nebo studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou (ale jen u osob, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium). Více informací najdete zde.

Pojištěnec, který přestal být studentem, musí pojišťovně tuto skutečnost oznámit. Nepatří pak už mezi osoby, za které hradí pojistné stát, a pokud není zaměstnancem ani osobou samostatně výdělečně činnou, musí si platit pojistné jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů. Připomínáme, že narůstající a neřešené dluhy mohou i studenta dovést až k exekuci, navíc pojišťovna může pojištěnci udělit pokutu za nesplnění oznamovací povinnosti až do výše 10 000 Kč.

Zdroj citace: www.vzp.cz

Od manager|12. října 2018|

Náležitosti zpracovatelské smlouvy

V souvislosti s účinností Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (dále jen „GDPR“ nebo „Nařízení“ ) došlo masovému uzavírání zpracovatelských smluv. Správci osobních údajů tak překotně reagovali na účinnost GDPR a tento „nový“ institut. Uvozovky používám záměrně, protože povinnost mít uzavřenou zpracovatelskou smlouvu vychází již z § 6 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (v textu dále jen „zákon“).

Povinnost k uzavření písemné smlouvy o zpracování osobních údajů mezi správcem a zpracovatelem tedy není žádnou novinkou. Rozdíl mezi úpravou obsaženou v dosud platném zákoně a v GDPR spočívá zejména v obsáhlosti definice zpracovatelské smlouvy a jejích náležitostí. Zatímco zákon pouze obecně hovoří o písemné formě a rozsahu, účelu a době zpracování, GDPR přináší exaktní výčet jednotlivých náležitostí.

Jak tedy v případě sjednávání zpracovatelské smlouvy postupovat? V první řadě je potřeba posoudit, zda se v případě vztahu správce osobních údajů a třetí osoby jedná skutečně o vztah zpracovatelský.

V případě existence zpracovatelského vztahu je podle čl. 28 GDPR nutné uzavřít písemnou smlouvu. Připouští se rovněž uzavření smlouvy v elektronické formě. Pro úplnost je potřeba uvést, že mezi správcem a zpracovatelem nemusí existovat samostatná zpracovatelská smlouva nad rámec již existujícího smluvního vztahu. Zpracovatelskou smlouvou se rozumí rovněž samotný smluvní vztah mezi správcem a zpracovatelem, který splňuje podmínky čl. 28. Pokud má například podnikatel smlouvu s účetní společností a tato obsahuje náležitosti popsané v čl. 28, není nutné uzavírat ještě zvlášť zpracovatelskou smlouvu. Pokud však taková smlouva požadované náležitosti neobsahuje, je nutné vedle této smlouvy uzavřít ještě smlouvu zpracovatelskou, případně původní smlouvu rozšířit dodatkem. Zpracovatelská ujednání mohou být, podle mého názoru, rovněž součástí obchodních podmínek.

Co musí být podle GDPR obsaženo ve zpracovatelské smlouvě? Zpracovatel musí být zavázán zpracovávat osobní údaje jen na základě doložených pokynů správce a musí zajistit, aby se osoby oprávněné zpracovávat osobní údaje zavázaly k mlčenlivosti, nebo aby se na ně vztahovala zákonná povinnost mlčenlivosti. Zpracovatel se musí rovněž zavázat přijmout veškerá opatření požadovaná podle čl. 32, který obsahuje konkrétní výčet nutných organizačních a bezpečnostních opatření. Zpracovatel musí být smlouvou zavázán dodržovat podmínky pro zapojení dalšího zpracovatele (podzpracovatele) – nesmí zapojit dalšího zpracovatele do operací zpracování bez předchozího povolení správce a pokud dalšího zpracovatele zapojí, musí mu být uloženy stejné povinnosti jako samotnému zpracovateli.

Zpracovatel musí být dále povinen zohledňovat povahu zpracování a být mu nápomocen při splnění správcovy povinnosti reagovat na žádosti o výkon práv subjektů údajů. Zpracovatel musí být správci nápomocen rovněž při hlášení bezpečnostních incidentů, při zpracování analýzy DPIA a při předchozích konzultacích s dozorovým úřadem. Smlouva musí zpracovateli ukládat povinnost vymazat v souladu s rozhodnutím správce všechny osobní údaje nebo je vrátit správci po ukončení poskytování služeb spojených se zpracováním. Důležitou povinností zpracovatele je rovněž závazek informovat správce o všech okolnostech nutných k ověření souladu činnosti zpracovatele s požadavky smlouvy a povinnost poskytnout součinnost k provádění auditů nebo inspekcí správcem nebo jím pověřenou osobou.

Kromě výše uvedených náležitostí je vhodné ve smlouvě popsat konkrétní mechanismus hlášení bezpečnostních incidentů. Povinnost hlásit bezpečnostní incident správci ukládá zpracovateli čl. 33 odst. 2 GDPR. Přesto je účelné ve smlouvě tuto povinnost zpracovateli připomenout a současně popsat přesný mechanismus řešení vzniklé situace.

Jednotlivé povinnosti zpracovatele mohou být zajištěny smluvní pokutou. GDPR smluvní pokuty mezi správcem a zpracovatelem výslovně neupravuje. Záleží tedy na rozhodnutí správce, zda splnění některých povinností zpracovatelem touto formou zajistí.

Na co přesně si dát při uzavírání zpracovatelských smluv pozor? Za sjednání zpracovatelské smlouvy odpovídá správce. Z Nařízení nevyplývá povinnost zpracovatele předkládat návrh zpracovatelské smlouvy nebo dodatku. Správce nemůže předávat osobní údaje zpracovateli, se kterým nemá smluvní vztah reflektující všechny požadavky čl. 28 Nařízení. Správce by měl sám iniciovat uzavření zpracovatelské smlouvy, v případě předložení návrhu zpracovatelem je na místě zvýšená obezřetnost. V praxi je možné se setkat se zpracovateli, kteří iniciativně předložili správci jakožto svému klientovi návrh zpracovatelského dodatku zcela neodpovídající požadavkům Nařízení (obsahující například nepřesné formulace povinností zpracovatele nebo neúplný výčet jeho povinností) a spokojený správce, který chtěl mít GDPR „vyřešené“, takový dodatek bez dalšího posuzování akceptoval. Takto chybně sjednaný dodatek pak jde k tíží správce, který dostatečně nezajistil splnění povinnosti ke sjednání zpracovatelské smlouvy obsahující všechny povinné náležitosti. Běžnou chybou je rovněž nepřesná formulace jednotlivých povinností zpracovatele. Věta „Zpracovatel se zavazuje poskytnout správci veškerou potřebnou součinnost…“ nenahrazuje přesný výčet povinností správce, jak požaduje Nařízení v čl. 28 odst. 3. Pokud už se smluvní strany rozhodnou neuvádět ve smlouvě přesný výčet povinností zpracovatele podle Nařízení, měla by smlouva obsahovat přinejmenším formulaci v tomto nebo obdobném znění: „Zpracovatel se výslovně zavazuje, že splní všechny povinnosti vyjmenované v čl. 28 odst. 3 Nařízení.“ Obecné formulace o poskytnutí veškeré součinnosti ze strany zpracovatele nemohou nahradit přesné pojmenování jeho povinností nebo výslovný odkaz na citovaný článek Nařízení.

S ohledem na výše uvedené by měli být správci osobních údajů iniciativní a předkládat vlastní návrhy zpracovatelských dodatků nebo smluv. V případě předložení návrhu samotným zpracovatelem je potřeba ověřit plný soulad s požadavky popsanými v čl. 28 GDPR. V případě, že zpracovatel nereaguje na výzvy k součinnosti k uzavření zpracovatelského dodatku nebo smlouvy, měl by správce zvážit ukončení spolupráce.

Zdroj citace: Mgr. Jan Mandát epravo.cz

Od manager|5. října 2018|

S výběrem střední školy a budoucího povolání pomohou opět Prezentace středních škol a zaměstnavatelů

HRADEC KRÁLOVÉ | Během října a listopadu 2018 se postupně ve všech bývalých okresních městech Královéhradeckého kraje uskuteční akce, která je určena zejména žákům osmých a devátých tříd základních škol a jejich rodičům. Inspirativní Prezentaci středních škol a zaměstnavatelů organizuje už čtvrtým rokem Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje společně s Královéhradeckým krajem. Akce se koná pod záštitou hejtmana Královéhradeckého kraje Jiřího Štěpána. Již tradičním partnerem se stal Úřad práce ČR. „Volba toho správného oboru studia, který bude odpovídat nadání a zájmu mladého člověka a bude zároveň i dobrým základem pro jeho úspěšné profesní uplatnění, je nesmírně důležitým životním krokem,“ říká Radek Zelenka, ředitel KHK KHK, a pokračuje: „Jsme si vědomi toho, že k dobrému rozhodnutí člověk potřebuje dostatek kvalitních informací. Proto už počtvrté připravujeme tuto přehlídku, kde širokou nabídku středních škol a perspektivních zaměstnavatelů především z našeho regionu představíme mladým lidem i jejich rodičům na jednom místě. Prezentace proběhne opět vždy v pátek a v sobotu, postupně v Rychnově nad Kněžnou 5. a 6. 10., v Trutnově 12. a 13. 10., v Jičíně 19. a 20. 10., v Náchodě 9. a 10. 11. a v Hradci Králové 16. a 17. 11.“

Návštěvnost přehlídky i počet vystavovatelů byly už v minulých ročnících důkazem smysluplnosti akce. Loňský rok se přehlídky zúčastnilo téměř 25 tisíc návštěvníků a svou nabídku zde prezentovalo 179 vystavovatelů. „Propojování podnikatelské sféry se vzdělávacími institucemi je jednou z činností Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje a při podzimní přehlídce můžeme reálný přínos této spolupráce ukázat i návštěvníkům,“ vysvětluje Radek Zelenka a dodává: „Řada zaměstnavatelů nabízí spolupracující škole např. praktickou výuku studentů, finančně i odborně pomáhá s vybavováním učeben, na oplátku pak získává kvalitně připravené zaměstnance. Student má často již v průběhu studia jistotu, že po ukončení vzdělávání získá v některé ze spolupracujících firem uplatnění.“

Aktivní vzájemnou spolupráci zaměstnavatelů a středních škol organizátoři vyzdvihnou tradičním předáváním ocenění Firma škole a Škola firmě, a to při závěrečné výstavě v Hradci Králové. Součástí doprovodného programu je i soutěž „T-PROFI“ – Talenty pro firmy, jejímž účelem je podpora zájmu mladých lidí o dnes velmi perspektivní technické obory. V sestavování polytechnické stavebnice budou soutěžit smíšené týmy složené z žáků základní školy, studentů střední školy a zástupce zaměstnavatele.

„Vystavující školy i zaměstnavatelé kladou důraz na to, aby jejich prezentace byla maximálně vypovídající a pro přítomné lákavá,“ popisuje Radek Zelenka. „Návštěvníci mají možnost při osobním setkání získat aktuální informace a propagační materiály. U některých vystavovatelů se mohou návštěvníci seznámit i s krátkou ukázkou jejich činnosti,“ uzavírá Radek Zelenka. Více informací najdete na www.vybiramstredni.cz.

Od manager|27. září 2018|

Od 1. července 2018 platí nová pravidla pro poskytování bezplatné právní pomoci

Bezplatná právní pomoc by měla být nyní dostupnější. Zatímco doposud byla bezplatná právní pomoc poskytována obvykle v maximální délce 15 minut, od 1. července se může jednat až o 120 minut ročně.
Bezplatná právní pomoc je určena těm, kdo si služby advokáta nemohou z finančních důvodů dovolit. Tuto skutečnost však musí prokázat. Bezplatné právní služby poskytují advokáti sdružení v České advokátní komoře (ČAK). Bezplatnou právní pomoc lze využít v případě krátké informativní porady. Ta neslouží k vyřešení konkrétního problému, ale poskytne rady a doporučení, kam se lze obrátit a jak danou věc nejlépe vyřešit.

Bezplatnou právní pomoc lze využít také ve složitějších otázkách, jako je zahájení správního či soudního řízení, řízení před Ústavním soudem, anebo v jeho průběhu. Je také určená cizincům v zařízeních pro zajištění cizinců nebo v přijímacím středisku. Nová úprava se nedotkla právního zastoupení před obecnými soudy, které upravují příslušné soudní procesní předpisy (občanský soudní řád, soudní řád správní a trestní řád).

Jak postupovat v případě krátké informativní porady:

V případě, že si žadatel nemůže dovolit zaplatit advokáta ze svého, může požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta.
Průměrný měsíční příjem žadatele za posledních 6 měsíců (před podáním žádosti) nesmí být vyšší než trojnásobek životního minima (žadatele nebo všech osob, s nimiž žije a společně hradí náklady na živobytí).
Nesmí být již zastoupený/á jiným advokátem nebo zástupcem.
Žádost se podává pouze na předepsaném formuláři (zde), nebo na pobočce v Brně.
Žadatel musí ČAK uhradit poplatek ve výši 100 Kč – bezhotovostně či poštovní poukázkou. (*Výjimky z poplatku jsou uvedeny níže.)
ČAK advokáta určí bez zbytečného odkladu.
Minimální délka jedné porady je 30 minut.
Maximálně 120 minut za jeden kalendářní rok.

Pomoc advokáta ve složitější věci: zahájení správního či soudního řízení, řízení před Ústavním soudem, anebo v průběhu takového řízení:

V případě, že si žadatel nemůže dovolit zaplatit advokáta ze svého, může požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta.
Žádost se podává pouze na předepsaném formuláři (pro fyzickou osobu nebo právnickou osobu), nebo na pobočce v Brně.
Komora určí advokáta, kterého zaplatí stát, osobám nemajetným, bez pravidelných příjmů nebo s příjmem na hranici životního minima, přičemž jsou zohledňována další kritéria, například objektivní omezení možnosti žadatele dosahovat vyšších příjmů (osoby se zdravotním postižením, osoby ve starobním důchodu apod.).
Posuzují se celkové příjmy žadatele a všech dalších osob žijících s ním ve společné domácnosti. Dále se zohledňuje například vyživovací povinnost žadatele, upotřebitelný majetek, tj. objektivní omezení získat ze svého majetku příjem apod.
Příjmy se opět dokládají za posledních 6 měsíců (před podáním žádosti) – není zde ale hranice trojnásobku životního minima.
Žadatel nesmí být zastoupený/á jiným advokátem nebo zástupcem.
V případě žádosti o advokáta pro jiné řízení než před správním orgánem či Ústavním soudem je navíc třeba doložit, že žadatele alespoň dva oslovení advokáti odmítli.
ČAK advokáta určí bez zbytečného odkladu.
Pokud ČAK určí advokáta, v rozhodnutí vymezí, v jaké věci a v jakém rozsahu advokát poskytne své služby a případně další podmínky.
ČAK žádosti nevyhoví v případě zneužití práva či zjevně bezdůvodné žádosti.
Žadatel je povinen informovat ČAK bez zbytečného odkladu o změně ekonomické situace.
ČAK určení advokáta zruší, pokud zjistí, že ekonomická situace žadatele neodůvodňovala nebo nově neodůvodňuje bezplatné poskytování právní pomoci na náklady státu – advokáta pak platí žadatel.

Cizinec, který se nachází v zařízení pro zajištění cizinců nebo v přijímacím středisku:

Ředitel zařízení nebo střediska může podat ČAK podnět, aby ta určila advokáta.
Určený advokát přijede do zařízení a bude k dispozici všem, kdo potřebují právní radu.
Komora na základě podnětu přihlédne i k jazykové vybavenosti určeného advokáta.

Další informace o bezplatné právní pomoci

* Povinnost uhradit poplatek se nevztahuje na držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P, osoby mladší 15 let, osoby pobírající příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost) anebo IV (úplná závislost), osoby pečující o osoby pobírající příspěvek na péči ve stupni III anebo IV, osoby pobírající dávky v hmotné nouzi nebo cizince umístěné v zařízení pro zajištění cizinců nebo v přijímacím středisku. Skutečnost, že se na žadatele vztahuje osvobození z poplatkové povinnosti, musí žadatel doložit.

Zdroj citace: Kancelář veřejného ochránce práv

Od manager|21. září 2018|

Kdo dodržuje zákony, je v Česku za hlupáka, zlobí se podnikatelé

Dopad zákonů, které měly zkultivovat podnikatelské prostředí v Česku, zůstává podle firem omezený kvůli tomu, že stát toleruje jejich rozsáhlé porušování nebo obcházení. Ať už se to týká zákazu billboardů, elektronické evidence tržeb nebo zákazu kouření v restauracích.

Dodržování zákonů je pro firmy v České republice dlouhodobá konkurenční nevýhoda. Stát totiž podle místních podnikatelů toleruje plošné porušování zákonů, aniž by zakročil. Firmy, které si s dodržováním pravidel nedělají starosti, tak mají větší zisky a vysmívají svým konkurentům, kteří se řídí schválenou legislativou.

Stačí se podívat na to, jak se firmy vyrovnaly se zákony schválenými v předchozím období. Od loňského září například platí v Česku zákaz billboardů u dálnic a silnic. Jen minimum poctivých firem přitom reklamní plochy odstranilo, další provozovatelé je jen překryly státními vlajkami a tváří se, že zákon neporušují. Ministerstvo dopravy tomu jen přihlíží.

Podobně někteří podnikatelé obcházejí zákon o zákazu kouření v restauracích. Zřídili si „soukromé kluby“, kde se nejen kouří, ale navíc ani neregistrují tržby v rámci EET. Často fungují přes ulici naproti restauraci, která zákaz poctivě dodržuje. Ministerstvo zdravotnictví tyto prohřešky neřeší.

Šedá ekonomika vítězí

Právě elektronická evidence tržeb je pak pro podnikatele dalším zklamáním. Obchodníci, kteří se placení daní dlouhodobě vyhýbali a na které zákon především mířil, totiž ani nyní účtenky zákazníkům nevydávají. Na současnou situaci si nejvíce stěžují sami obchodníci. „Jednoznačně vítězila a mnohde bohužel nadále vítězí šedá ekonomika nad poctivými podnikateli, kteří nežijí na úkor občanů, řádně platících daně, ale sami dodržují základní etická pravidla pro podnikání,“ upozorňuje Zdeněk Juračka, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO).

Od zavedení EET si podle něj asociace slibovala narovnání situace na trhu, který dlouhodobě deformují především prodejci na tržnicích, kteří kromě prodeje padělaného zboží rovněž ve velké míře neodvádějí daně. „Vadí nám volání po ‚tolerantnějším přístupu‘ při hodnocení takových prohřešků. Pokud teď podnikatelská veřejnost a stát ustoupí tlaku populistických organizací, které se zviditelňují na úkor poctivých podnikatelů, nebude to v budoucnu dobré pro nikoho,“ dodává Zdeněk Juračka. Podle něj by ministerstvo financí mělo dodržování EET vymáhat účinněji.

Nedůslednost kontrol a vlažný přístup státu k vymáhání zákonů je podle něj z části způsobený také populismem tuzemských politických stran.
„Do dnešního dne čekám na odpověď na otevřený dopis, adresovaný šéfovi jedné známé pravicové strany s žádostí, aby mně a podnikatelské veřejnosti vysvětlil rozpor mezi tím, co hlásá a tím, co činí. Na jednou stranu totiž dle vlastních vyjádření vehementně podporuje malé a střední podnikání, na stranu druhou vystupuje zásadně proti EET, přestože organizace jako Hospodářská komora, zaměstnavatelské svazy, naše asociace a další EET plně podpořily a dále je hájí. Co tedy vlastně tato strana podporuje?“ ptá se Zdeněk Juračka.

Politici schvalují děravé zákony

Za obcházením zákonů je podle podnikatelů také nekvalitní legislativa. V takovém případě není podle zástupců firem možné vinit jen živnostníka, který našel skulinu, jak se plnění povinností vyhnout. „Není to chyba jeho, ale toho, kdo zákon připravoval, protože zjevně nemyslel na všechny varianty, které mohou nastat,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky.

Podle právníků by přitom stát měl dodržování zákonů vymáhat, protože jen tak může zajistit dodržování principu rovnosti v soukromoprávních vztazích a tím uskutečňovat ekonomické zájmy jednotlivých účastníků trhu. „Tím zároveň fakticky umožňuje svobodu podnikání, kterou zaručuje Listina základních práv a svobod,“ upozorňuje Libor Kyncl, právník Havel & Partners a odborný asistent Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Tento přístup má podle něj oporu také v rozsudku Soudního dvora EU z 9. prosince 1997 ve věci C 265/95, Komise vs. Francie, který rozhodl, že „členský stát (EU) je povinen přijmout veškerá opatření k zajištění působnosti a účinnosti práva … za účelem náležitého provádění tohoto práva v zájmu všech hospodářských subjektů“.

Stát musí reagovat, upozorňují právníci

Kromě tuzemské legislativy by tak mělo být pro české úřady závazné i toto rozhodnutí evropského soudu. „Stát je opravdu povinen reagovat tak, aby co možná nejvíce omezil deformaci podnikatelského prostředí a vytváření neoprávněných konkurenčních výhod pro některé subjekty nerespektováním vnitrostátních předpisů na vnitřním trhu EU. Pokud tak dlouhodobě nečiní, může tím porušovat právo Evropské unie,“ konstatuje Libor Kyncl.

Dlouhodobým tolerováním porušování nebo obcházení zákonů tak podle něj stát neplní jednu ze svých důležitých funkcí. „Stát nejenže by měl, ale dokonce musí reagovat na protiprávní činnost. Pokud se jedná nikoli o protiprávní činnost, ale o obcházení zákona, je povinen reagovat také, podle takzvané doktríny zákazu zneužití práva. A pak je nutno každou situaci posoudit takzvaně case by case, tedy případ od případu,“ dodává Libor Kyncl.

I v případě, že stát začne konkrétní problém trvající řadu let řešit, není cesta k nápravě krátká. „Vždy platí, že tento dojem je vyvoláván dlouhodobě a jednorázovými novelizacemi zákonů, evropského či českého právního systému se upraví nikoli hned, ale až s odstupem řady let,“ podotýká Libor Kyncl.

Generační výměna

Ke zlepšení situace s vymahatelností práva v Česku bude podle podnikatelů docházet také v souvislosti s generační výměnou. „Byl jsem na besedě s jedním americkým filosofem a podnikatelem, který tvrdil, že změna myšlení lidí po stránce vnímání práva a jeho respektování trvala v Americe cca tři generace. A v tom je ten problém. Když do toho dosadím ještě českého člověka, prolezlého švejkovinou a nerespektováním prakticky ničeho, tak jsme doma,“ poukazuje Zdeněk Juračka.

Často je pocit nefungujícího právního prostředí způsobený délkou procesů v Česku a tím, jak dlouho trvá, než se postižení dovolají spravedlnosti. „Vymahatelnost práva u nás existuje, vše se ale bohužel neskutečně táhne. Pomalost potom nahrává různým spekulantům,“ říká Karel Havlíček.

Příkladem podle něj může být kauza bývalých dealerů Hyundai. „Ti byli trvale šikanováni importérem, tedy korporací. Ta jim dodnes dluží desítky milionů korun. Vyhráli jsme všechny soudy, ale protahováním soudních stání, nekonečným odvoláváním a cíleným prodlužováním sporu se ani po čtyřech letech prodejci nedočkali částek, které jim korporace dluží,“ upozorňuje Karel Havlíček na případ, který AMSP koordinuje.

Souhlasí s tím, že Hyundai má jako poražený právo bránit se všemi prostředky, ale malé firmy pak podle něj oprávněně cítí protahování případu jako křivdu. „Vše děláme hrozně pomalu, jdeme na to hrozně komplikovaně, právně dokonale, ale zapomínáme na kupecké počty. Ctíme více paragrafy, než selský rozum a ještě se vzájemně přesvědčujeme, že to tak je vlastně správně. To není normální. Proto klesá důvěra v soudy,“ konstatuje Karel Havlíček.

Podnikatelům rovněž vadí, že některé poradenské firmy radí firmám ne to, jak zákony v určité oblasti dodržovat, ale naopak, jak se jejich plnění vyhýbat. „Byl jsem pozván jako šéf asociace na besedu renomovaných právníků s podnikatelskou veřejností. K mému zděšení jsem zjistil, že tito právníci učí a nabádají přítomné podnikatele jak se bezproblémově vyhnout platnosti nepříjemného zákona, než aby jednali v jeho smyslu. Musel jsem se z tohoto sezení omluvit s konstatováním, že jsem si zřejmě spletl dveře,“ upozorňuje Zdeněk Juračka.

Dlouhý stín divokých devadesátých let

Odborníci na druhou stranu upozorňují, že ne ve všech případech, kdy má podnikatelská veřejnost dojem, že je vymahatelnost práva špatná, tomu tak skutečně je. „Před rokem 2000 byla vymahatelnost práva opravdu hodnocena jako výrazně nižší v porovnání s dnešním datem,“ upozorňuje Libor Kyncl. Nálepky, kterou právní oblast v ekonomické sféře získala v divokých devadesátých letech, se však mnohdy obtížně zbavuje.

„V některých situacích se opravdu jedná o skutečný stav a právo skutečně je v daném úseku obtížně vymahatelné, podnikatelé respektující pravidla mohou být dočasně znevýhodněni před podnikateli porušujícími své povinnosti. Avšak mohou proti nim uplatňovat nároky z nekalé soutěže,“ konstatuje Libor Kyncl.

„V dalších případech se naproti tomu jedná pouze o nesprávný dojem veřejnosti a ve skutečnosti jsou práva na daném úseku vymahatelná bez větších obtíží, pouze tato informace nebyla dosud dostatečně srozumitelně prezentována veřejnosti veřejnou správou a veřejná správa nevyužila všech svých možností,“ zdůrazňuje Libor Kyncl.
Veřejnost se podle něj mnohdy orientuje podle situace v právním systému před rokem 2000 a například kupónová privatizace pro mnoho lidí dodnes ovlivňuje jejich vnímání současného kapitálového trhu v Česku, přestože již dávno funguje na jiných základech.

Zdroj citace: Dalibor Dostál bussinesinfo.cz

Od manager|14. září 2018|

Výzva k zaslání nominace na ocenění Škola firmě 2018

Vážené dámy, vážení pánové,

Královéhradecký kraj a Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje organizují v letošním roce čtvrtý ročník ocenění Škola firmě.

Cílem této akce je přispět k podpoře spolupráce středních škol a firem v kraji a touto formou školám poskytujícím kvalitní přípravu žáků poděkovat.
Střední školu nominují zaměstnavatelé. Největší důraz je kladen na uplatnitelnost absolventů navržené školy v praxi.

Dovolujeme si Vás požádat o nominaci Vámi vybrané střední školy v Královéhradeckém kraji, se kterou máte nejlepší zkušenosti.

Návrh na nominaci se podává na formuláři nominačního listu Škola firmě ZDE

Každá firma může nominovat pouze jednu školu!

Nominaci je možné zaslat do 1. 10. 2018!

Slavnostní vyhlášení výsledků a předání ocenění se uskuteční dne 16. 11. 2018 v rámci akce Prezentace středních škol a zaměstnavatelů 2018

Oceněné školy roku 2016 a 2017 – tyto školy nelze nominovat v letošním ročníku (Ocenění může být uděleno opakovaně nejdříve po uplynutí 2 let)

Střední škola oděvní, služeb a ekonomiky, Červený Kostelec, 17. Listopadu 1197
Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola, Rychnov nad Kněžnou, U Stadionu 1166
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, trutnov, Procházkova 303
Česká lesnická akademie Trutnov – střední škola a vyšší odborná škola
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Volanovská 243, Trutnov
Střední škola řemeslná, Jaroměř
Střední škola zemědělská a ekologická a střední odborné učiliště chladící a klimatizační techniky, Kostelec nad Orlicí
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Hradec Králové

Podrobnosti k oceňování škol naleznete na Škola firmě.

Předem děkujeme za Váš čas věnovaný vyplnění nominačního listu.

Tým Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje.

Od manager|7. září 2018|

Jak snížit náklady při obchodování v cizině? Do konce září žádejte o vrácení DPH

Daň z přidané hodnoty zaplacenou v členských státech EU mohou tuzemští plátci získat zpět. Mají ale nejvyšší čas, žádost o vrácení daně musejí podat do 30. září 2018.

DPH, již uhradí v jiném členském státě EU, nemohou zástupci tuzemských firem uplatnit v českém přiznání. O daň přesto nemusejí přijít. Kromě členských států osmadvacítky vracejí českým firmám DPH u vybraných položek například i Kanada nebo Norsko.

Nárok na vrácení má každá česká firma, která není k dani z přidané hodnoty v příslušné zemi registrována, nemá zde sídlo ani pobočku a trvale zde nepodniká. Tato možnost je výhodná například pro exportéry. Vývoz se totiž za podnikání na území země, jejíž trh zásobují, nepovažuje.

Podmínkou je to, aby měl žadatel v pořádku všechny doklady a účtenky, které dokazují, že DPH v cizině zaplatil (například při nákupu benzinu či za ubytování v hotelu) a následně je přiložil k příslušné žádosti.

Částka musí převyšovat hranici 50 eur za rok. O vrácení DPH ze zaplacené částky vyšší než 400 eur mohou podnikatelé žádat častěji než jednou ročně, ale maximálně čtyřikrát – tedy ne za období kratší než tři měsíce. Podrobnosti najdete v paragrafu 82 zákona o DPH.

Vyrozumění v rumunštině

Žádost se podává výhradně elektronicky přes portál Finanční správy ČR (FS), kde najdete informace, jak postupovat, i příslušné formuláře. Pokud již odeslaná žádost obsahuje chyby, je nutné je opravit, respektive podat takzvanou opravnou žádost. I ta je k dispozici na webu FS.

Pozor! Před podáním žádosti je nutné se do elektronického systému vracení DPH registrovat, což trvá až 15 dní. Neměli byste tedy čekat déle než do poloviny září.

Pokud podnikatel platil v určeném období DPH ve více zemích, bude mít s vracením více práce. „Podnikatel nebo firma

podává právě tolik žádostí s přiloženými doklady a vyčíslenou DPH, v kolika zemích má účty. Následně obdrží vyrozumění v jazyce té které země, zda byly podmínky splněny. Obnos je případně vrácen v její měně,“ upozorňuje daňová poradkyně TaxVision Blanka Štarmanová. Pokud žádáte o vrácení DPH například v Rumunsku, nepřijde vám vyrozumění v angličtině, ale v rumunštině a dostanete lei.

Pokud nechcete poněkud komplikovaný postup absolvovat sami, kompletní vyřízení žádosti si lze objednat za 2000 korun u odborníků.

K žádosti patří i zaručený elektronický podpis. Místně příslušný finanční úřad zpracuje žádost o přístup do aplikace nejpozději do patnácti pracovních dnů. O úspěchu podání rozhoduje cizí stát, a to zhruba do tří měsíců. DPH by vám tedy měli vrátit nejpozději do konce roku.

„Žadatel bude vyrozuměn prostřednictvím SMS zaslané na mobilní telefon (čeští operátoři), který uvede v žádosti, v případě zamítnutí bude uvedeno i rozhodnutí správce daně,“ upřesňuje FS ČR.

Žadatel musí být

registrovaný jako plátce DPH v ČR
neuskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočetmá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku
má zaručený elektronický podpis

Komu se žádost vyplatí?

„Vrácení daně ze zahraničí se vyplatí především podnikatelům a firmám se zaměstnanci, kteří často cestují do zemí EU, aktivně zde obchodují bez zázemí mateřské provozovny a využívají hotelových služeb. Nezanedbatelné částky tvoří DPH například při účasti firem na zahraničních veletrzích. Dopravcům zase DPH zvyšuje náklady při nákupu pohonných hmot,“ vyjmenovává poradkyně TaxVision.

Každá země má přitom vlastní pravidla. Žádný stát nevrací daň z výdajů za zábavu, alkohol, dárky, starožitnosti či užité umění. Někteří členové osmadvacítky poskytují pouze část DPH ze služeb, které jsou využitelné i pro osobní spotřebu (např. taxislužby). V mnoha členských zemích není součástí zmíněného bonusu daň z jídla či nápojů. Jiné (Německo či Rakousko) požadují, aby byli na dokladu identifikováni příjemci občerstvení. Některé země dokonce nevracejí ani daň z pohonných hmot, jiné ji poskytnou jedině dopravcům.

Žádost se podává jednou ročně. Pokud je ale částka nárokované daně vyšší než 400 eur, lze ji podávat také v průběhu roku, a to jednou za čtvrtletí.

Zejména menší firmy mohou díky vrácené DPH ušetřit nemalé peníze, ale ne vždy tuto možnost využívají. „Menší firmy a podnikatelé o možnosti vrácení všeobecně moc nevědí, a pokud platili výdaje v jiné zemi včetně DPH a nepožádají o vrácení, připravují se tím o značné peníze,“ varuje Blanka Štarmanová.

Zdroj citace: Jakub Procházka www.businessinfo.cz

Od manager|29. srpna 2018|

Předchozí 8 91011 12 Další

Pracovní doba:
Po - Pá	od	07:30	do	16:00
přestávka denně	od	12:00	do	12:30

Pracovní doba:
Po – Pá	od	07:30	do	15:00
přestávka denně	od	12:30	do	13:30

Kontaktní osoba:
Lamichová Veronika	tel.: +420 495 537 493	lamichova@komora-khk.cz

Řádné užívání ochranné známky EU