Jak dlouhá musí být dovolená, aby plnohodnotně plnila svůj účel? Stačí jeden den? Sotva.

Co se děje na jednodenní dovolené? Na jeden den obvykle nestojí za to vyjíždět příliš daleko. Pokud nemáme jasnou představu, co bychom rádi za svůj jeden den stihli, může být do jisté míry ochromující i velké množství možností, co všechno by se dalo podniknout, které může zmrazit naši akceschopnost až do odpoledních hodin. Navíc vybírání si dovolené po dnech až příliš často věnujeme vyřizování svých restů, které se nám ve všedních pracovních dnech jinak nedaří. Ačkoliv můžeme mít záměr pojmout svůj jeden den opravdu jako dovolenou, většina z nás neumí věnovat tak krátké časové úseky k naplňování svých snů.
Důvod, proč na delší dovolenou neodjet, bývá vnitřní obava z toho, jak se bez nás pracovní svět obejde. Odpovědí je, že obvykle docela dobře, jak ilustruje například snímek o trochu dlouhé „dovolené“ Trosečník. To nesouvisí s naší důležitostí a mírou zastupitelnosti, ale spíš s tím, že čím delší dovolenou si v kuse vezmeme, tím jasnější signál svému okolí dáváme, že to myslíme s odpočinkem opravdu vážně. Z hlediska efektivního načerpávání nových sil se týdenní dovolená ukazuje jako nedostačující, minimum je okolo 10 dnů, ale ideální je alespoň 14 dnů.

Při týdenní dovolené je proces následující: okolo dvou dnů trvá průměrnému lidskému mozku přestat řešit pracovní problémy, katastrofické scénáře týkající se zapnuté žehličky v opuštěném domově nebo přestat flirtovat s myšlenkou jít se podívat do pracovních mailů. Když tato fáze opadne, nastoupí adaptace na novou situaci, spojená s mapováním terénů a explorací, což obvykle stále ještě není fáze té pravé relaxace. Přibližně dva dny před odjezdem se už opět dostáváme do módu „kdy nám to letí“, „to zas budeme muset brzy vstávat“, „doma bude asi zima“, „co mě asi čeká v práci“, což nám zbytek dovolené spolehlivě znehodnotí.

Pokud nedokážeme pročistit hlavu a nastavit ji na relaxaci, nemůže se tento program spustit ani pro tělo.

Když si dovolíte v práci vzít např. tři týdny dovolené, neznamená to přitom, že by na Vás v práci nakonec čekalo trojnásobné množství pracovních restů. Zatímco týden na Vás všichni rádi počkají, abyste vyřešil úkoly, které by teoreticky s trochou snahy zvládli i oni sami, tři týdny už řada úkolů opravdu čekat nemůže. To znamená, že část z nich si najde nového vlastníka a část z nich lidově „vyhnije“, což ale obvykle svědčí o tom, že asi nebyly tak důležité.

Takže – vzhůru na dovolenou – a pořádně dlouhou.

Zdroj citace: Verlag Dashöfer